|
Pokaždé se bojím řeči, která chutná jako slaný čaj,
úlisných obličejů, úlisných úsměvů a úlisných lží.
Dusí to mé myšlenky, ale já se nesnažím schovat.
Ožebračili pravdu a plivou urážku za urážkou.
Bez jakýchkoliv výčitek mi lžou do očí.
Vím, víš, víme, ví, že nikdo nemůže dýchat.
Možná zemřu, ale znám důvod, proč má křídla krvácí,
jsou to nestoudní doktoři, nestoudní řezníci a nestoudná slova, vyrobená z mrhavosti.
Jejich oči říkají: „prosím nebojujte,
není úniku,
ale mé údery odpovídají:
„nemohu jen zírat“!
Jejich oči …
Během dnů plných slz si budují dobrou pověst,
ráno ani večer není nikdo vinen.
S nádechem krutosti v hlase oblékají ztuhlé uniformy.
Tvrdě pracují ??? a ve mně mohou vyvolat bouři.
Lháři, ale z jejich beztrestnosti jsou mé dny šedivé,
touží po moci a mají moc zabíjet.
Být závislým na jejich vůli je šílenství,
cítím se jako jejich otrok, jako otrok velké prasečí šlechty.
Nevěř jim!
Možná …
Být závislým …
Nevěř jim!
|