|
Nu a je tu další pokračování našeho seriálu postřehů z natáčení nové fošny, ovšem tentokráte se zaměříme na samotné nahrávání. Jako většina kapel tvrdšího ražení, které chtějí hooodně muziky za málo peněz + plný kopec srandy, jsme naprosto neomylně zamířili do Liptákova, pardon, Lipova, kde sídlí guru pekelného zvuku a velekněz moravské odnože hnutí Hare Kurňa Krišna Standa Valášek. Musím říct, že nás hned v úvodu naprosto šokoval tím, že přestal kouřit, ostříhal se a přestěhoval své studio Šopa ze svého šopního squotu do místního kulturáku. No, s tím kouřením a stříháním je to fór, ale studio přestěhované skutečně je! Neuvěřitelné! Zázemí, kterým nyní disponuje se nedá vyjádřit jinak než slovem luxus!
Představte si, má tam funkční kávovar, ledničku, tři židle a dokonce (tomu neuvěříte) i záchod! My, zasloužilí pamětníci, kteří jsme prodělali natáčení ve starých prostorách, jsme jen tiše zatlačili slzu dojetí. I když – a to se musí nechat – prostředí staré šopy, se svou nezaměnitelnou atmosférou undergroundu, s kamny na uhlí, dvorkem, chlívem a útulnou skládkou mělo také něco do sebe. Mně osobně to opravdu zocelilo, poznal jsem hranice svých možností a pochopil pravý význam rčení „Co tě nezabije, to tě přizabije“. Ne, nic ve zlém Stando, ty víš, že je to sranda, zažili jsme tam spoustu skvělých dnů.
Co se nahrávání týče, proběhlo neuvěřitelně hladce. Pondělí + úterý bicí, středa basa, čtvrtek až sobota kytary. Další týden zpěv. No problem. Standa se činil seč mohl, je zkušený programátor a dokáže i takové neuvěřitelné kousky, jako je přehození riffů v písni, změny počtů kol, nebo jejich úplné překopání. (Tímto se omlouvám všem členům kapely, kteří by se mohli cítit předchozí větou dotčeni.) Inu když se kácí les, létají třísky...
Ovšem když vezmu v úvahu, že polovina písní vznikla na posledních 3 - 4 zkouškách před studiem (a některé přímo ve studiu), není to zase tak špatná bilance.
Už od počátku nám záleželo na výsledném zvuku, proto jsme hodně laborovali s použitým nářadím. Nejprve jsme zkoušely podivné přístroje od druhořadých výrobců, jako je Mesa/Boogie, Engl, Galien/Krueger, Pearl, Tama, Ibanez, Marshall, Lysák a podobně, ovšem pořád to nebylo ono. Pak jsme v záchvatu zoufalství vyzkoušeli Teslu Disco 200 a bylo to tam! Konečně jsme to pochopili; pokud chceme mít opravdu nasrávací, nekompromisní zvuk, musíme použít jen profi zařízení od světových značek. Šetřit nemá smysl. Proto jsme objeli obchody a za celoživotní úspory pořídili následující kousky: kytary Jolana Iris a Diamant, kombo Solton Chorus, bicí Amaty s rampou z jeklů, bustr z Tuzexu, basu Jolana Galaxis, hlavu Tesla triple rectifer a bednu Edward (promiň Mirku...). na tomto místě bych rád poděkoval firmám Amati Kraslice, Tesla Vráble, Katoda Holomóc a Indonéským dětem, bez jejichž pilné práce by naše deska nikdy nevznikla.
Když už jsme u toho zpěvu, Pepa si jako odborný dohled pozval své staré známé sparing partnery Wlassera s Pickardem (SDOS) a Ritchieho (Bad Face), takže měl o zábavu také postaráno. Někteří z nich si dokonce i zapěli či rýmem přispěli ku prospěchu společného díla (Má mě ráda nebo ne, trhám ostny kaktusu...). Elektronické ruchy obstaral firemní elektroruchař Martin Vavřík, kterému tímto vyjadřuji velký dík a obdiv.
Míchačka proběhla online, což je Standův nový vynález. Vypadá to asi tak, že nazvučí song a rozešle ho mailem všem členům kapely. Ti si ho poslechnout a briskně zareagují svou inteligentní připomínkou do společné debaty. Kdo nezareaguje, není již nadále členem kapely. Výhodou je fakt, že nemusíte nikam jezdit, brát si volno, loučit se s rodinou. Nevýhodou jsou neustálé spory s netolerantními kolegy v zaměstnání, kterým kdo ví proč vadí neustálé pouštění vašich songů vyhulených na plný koule a také fakt, že už nemáte záminku, proč vypadnout na víkend z baráku, takže musíte pít lahváče a ještě k tomu úplně sám...
Abych to celé tak nějak shrnul a zhodnotil, soudruzi, musím říct následující; úkol zněl jasně – natočit desku. Deska je natočena. Ostatní už záleží jen a jen na vás. Co se mě týká, považuji ji za mimořádně povedenou. Jak po stránce zvukové, tak i po stránce obsahové. Zní mi vyrovnaně, dospěle a celistvě. Moc a moc děkuji – jménem svým i jménem kapely – všem lidem, kteří nám s ní pomohli a kteří nelitují svých prostředků a svého času. V prvé řadě náš dík směřuje k našim trpícím rodinám. Opravdu všem ještě jednou děkuji a zdravím tímto na dálku Standu a jeho team... držte se, chlapi!!!!!!
(Bližší info o jeho práci naleznete na stránkách studia Šopa zde
|
